Článek o neslušných lidech, kteří nemají odbornou kompetenci ani morální kredit.

31.03.2012 17:12

KOMENTÁŘ: Banální příběh z jednoho úřadu

Ilustrační foto Autor: Profimedia

28.03.2012 06:16

Mnohé už pamatuji a mnohé jsem zažil. Když jsem spolu s ostatními v listopadu 1989 zvonil klíči, doufal jsem, že nová doba přinese i konec šikanování a perzekuce ze strany mocných jen kvůli jinému názoru, postoji a přesvědčení.

V tomto svém očekávání jsem se ale tragicky zmýlil. Pochopil jsem, že tu možnost ponižující represe vůči některým lidem nezpůsobuje ten či onen právě vládnoucí režim. Buď má, nebo nemá mechanismy, jak tomu zabránit.  Ve skutečnosti je to způsobeno konkrétními lidmi. A je zcela lhostejné, zda se jedná o hon na čarodějnice v 17. století ve Velkých Losinách, nebo „moderní“ metoda bossingu.

Ten současný „banální“ příběh se týká ženy, která dvacet let vykonávala funkci úřednice řekněme třeba na městském úřadě v nějakém městě. V průběhu let se vypracovala do vedoucí funkce. Po celou dobu byly výsledky její práce i práce celého jejího odboru oceňovány, a to jak ze strany nadřízených, tak kontrolami orgánů státní správy. A pak, v průběhu necelých dvou měsíců, je z ní téměř zločinec, kterého je třeba exemplárně potrestat a zničit.

Co se vlastně stalo? Naše žena se při pravidelném ročním hodnocení od svého nadřízeného dověděla, že výsledky její práce jsou stále kvalitní, nicméně, že má informaci od starostky města, že údajně šikanuje svou podřízenou (tedy, že proti ní používá bossingu). A to takovým způsobem, že ona podřízená dokonce uvažovala o sebevraždě. Proti tomuto nařčení se naše žena důrazně ohradila a požádala tajemníka úřadu o prošetření celé záležitosti . Současně trvala na tom, že chce následně vysvětlující setkání se starostkou i podřízenou, kterou údajně šikanuje.  Tajemník toto šetření provedl a zjistil, že to není pravda a že tedy byla skutkově naplněna podstata trestného činu pomluvy.

Zástupný problém

Jaké bylo ale překvapení naší hrdinky, když jí při setkání se starostkou bylo sděleno, že informace o šikaně je zástupný problém! Skutečným problémem, že je její pracovní morálka. Že například chodí do práce až před osmou hodinou (úřad má přitom zavedenou pružnou pracovní dobu).  Když to  neprošlo, objevil se další problém:  návštěvy manikúry, nákupů a podobně v pracovní době. Když se naše hrdinka ohradila a chtěla konkrétní důkazy, bylo jí sděleno, že ty sice neexistují, nicméně, že ty informace pocházejí z důvěryhodných zdrojů!  V kraji, kde jsem vyrůstal, se informacím tohoto druhu říkalo pavlačové drby. V našem případě, podle místa předávání informací, se jedná o drby záchodové.

Současně starostka řekla, že nechala prověřit její docházku kamerovým systémem. Konkrétní důkazy že opět nemá. Co je ale zvláště pozoruhodné, k problému trestného činu pomluvy, prokázaného pohovory tajemníka s dalšími podřízenými a jinými zaměstnanci, uvedla starostka pouze to, že výpovědi kolegyň nelze brát v potaz, protože přece nepůjdou proti své vedoucí. Navíc prohlásila, že dobrý vedoucí vůbec nemůže mít na odboru takový problém. Proti tomu se naše vedoucí ohradila v tom smyslu, že žádný takový problém na odboru neexistuje. Že jediným problémem na odboru je autorka pomluvy. To bylo považováno ze strany starostky za drzé a arogantní chování.

Při následné poradě odboru udělal tajemník „tlustou čáru“ za celým případem. Leč ouha. Po několika dnech povolala k sobě starostka celý odbor a dramatickým hlasem přečetla dopis, který obdržela od policie. Dopis byl koncipován ve smyslu, že jim nejsou včas doručovány zprávy o pověsti. Současně sdělila, že se za práci odboru (především vedoucí) stydí. Že si zakládá na dobré spolupráci s policií apod. Že nebude tuto stížnost ventilovat radě  jako porušení pracovní kázně, protože by to vrhlo stín na celý úřad. Jako řešení proto navrhne organizační změnu v podobě sloučení odborů –  již otevřený útok na pozici ženy, o níž vyprávím. A když se opět tato, stále ještě vedoucí odboru, ohradila, že nikdy žádnou urgenci v této oblasti nedostala a chtěla ten dopis, aby k němu mohla zaujmout oficiální stanovisko, byly její dny ve funkci sečteny. Samozřejmě, že jí ten dopis nebyl postoupen, protože byl patrně jako „důkaz“ vyžádán.

Osvědčené řešení

Když tedy ani tohle příliš neprošlo, nezbývalo starostce jiné řešení, než to osvědčené a vždy úspěšné: spisový a správní řád. Vím, že pokud uděláte důkladnou kontrolu dodržování spisového řádu u kteréhokoliv úředníka, tak budete úspěšní a nedostatky najdete, protože je najít CHCETE. Neměl bych námitek proti takové kontrole, pokud by se jednalo o systematickou snahu zlepšit práci úřadu v oblasti spisového a správního řádu jako celku. O to tu ale v žádném případě nešlo. Tomu odpovídá i výstup šetření. Naše žena nedostala šanci se k problému ani vyjádřit. Spisový materiál jí nebyl vrácen, o nějakém jejím stanovisku nebylo ani řeči. Oproti všem právním systémům civilizovaného světa byla zvolena cesta PRESUMPCE VINY. A co víc. Té ženě byla okamžitě nařízena dovolená. Tato cesta bývá obvykle zvolena, když se chce organizace s někým rozloučit pro obzvláště hrubé porušení pracovní kázně a nechce, aby ten pracovník mohl „zamést stopy“. Tento „zločin“ byl následně patřičně zdůrazněn a komentován na poradě ostatních vedoucích.

Prožívaná nespravedlnost, veřejné ostouzení a potupa vedly zcela logicky k psychickému kolapsu naší ženy. Další postup vládkyně úřadu je jednoduchý, jako nekorektní a nechutný. To, co by u jiného úředníka na kterémkoliv úřadu mohlo vést maximálně k výtce, vedlo vládkyni úřadu k tomu, aby svou pomstu za zločin nesouhlasu dokončila. A to přesto, že jí to podle zákona o obcích nenáleží. Odvolání z funkce, ukončení pracovního poměru.

Patrně si položíte stejnou otázku jako já. A co ten, jemuž je zákonem uloženo konat, a to nejen v případě již zmíněného trestného činu pomluvy. Zákon mu, na rozdíl od starostky ukládá personální řízení úřadu v plném rozsahu. Mám na mysli tajemníka úřadu. Z obavy, aby neohrozil své setrvání na postu tajemníka až do důchodového věku, zahrál pouze roli vykonavatele vůle Jejího Veličenstva. Komické a současně i typické je i to, že roli „hřímajícího spravedlivého“ přenechal další osobě, které to z žádného titulu nenáleží. V tomto případě se jednalo o  nohsleda vládkyně, který sní o budoucí zářivé kariéře na tomto úřadu. Bylo by to opravdu komické, kdyby to nebylo tak tristní. Tady bych měl asi skončit. Naše žena nenašla dost psychické síly se s úřadem soudit a opustila úřad dohodou. Mocní zůstali mocnými, nohsledi zůstali nohsledy a slaboši slabochy. „Spravedlnosti“ bylo učiněno za dost! Ale nějak nemohu skončit.

Kladu si neustále otázku, co musí být splněno, aby to mohlo takhle beztrestně fungovat. Především musí existovat mechanismus, který dovolí, aby do vedoucích funkcí, ať už volených nebo jiných, se dostali lidé dostatečně omezení, ješitní, pomstychtiví, s problematickou emoční inteligencí. Ti se pak následně obklopí lidmi, jejichž hlavní předností je to, že donášejí, pomlouvají, jsou dostatečně servilní a rádi se hřejí na slunci momentálně mocných se všemi prebendami s tím souvisejícími.

Klasici teorie řízení uvádějí typické znaky těchto nefunkčních organizací řízených egocentrickými vládci. Uvedu jen ty hlavní. Zaměstnanci nejsou rozdělováni na schopné a neschopné, ale na oblíbené a neoblíbené. Co jednomu projde bez povšimnutí, u druhého je považováno téměř za zločin. Velmi rychle se vytvářejí kliky. Mezi oblíbené informační zdroje se dostávají donášení a pomluvy. Velká energie je věnována hledání vnitřního nepřítele. K tomu všemu musí být splněna i další podmínka a to, že lidé, kterým zákon výslovně určuje, aby chránili zákonnost, musejí být dostatečně alibističtí a ustrašení (napadá mě nepublikovatelné slovo). Namísto obhájců práva a zákonnosti se z nich stávají vykonavatelé vůle vládců. Odměnou pro ně je hlavně to, že je jim umožněno setrvání na lukrativním místě.

Především je ale třeba vytvořit v organizaci atmosféru strachu u těch ostatních. Dosahuje se toho exemplárností postihu těch, kteří byli neposlušní. Touto velmi efektivní cestou tak vzniká „mlčící většina“, obávající se toho, že by mohli být „na řadě“. A pokud se objeví několik slušných a odvážných, je jim vyhrožováno a často jsou donuceni k tomu, aby „se zařadili“, nebo alespoň mlčeli.

Opravdu to není o právě vládnoucím režimu, či politické straně. Záleží to výlučně na zcela konkrétních lidech. Tedy i na vás.

Miroslav Kadlčík